Sametové sjednocení

Ať mír dál zůstává s touto krajinou …
nese se naší duší,
když sametová revoluce nám sluší.

Zloba závist zášť, strach a svár, ty ať pominou …
k míru nabádá nás hlas,
který v sobě nese každý z nás.

Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých, zpět se k tobě navrátí …
promlouvá paměť duší
a říká, co se sluší.

Z oblohy mrak zvolna odplouvá a každý sklízí setbu svou …
víme, že dobré zrno v dobré půdě vzejde
a tak z něho zpět k nám úroda blahá přijde.

Modlitba má ta ať promlouvá k srdcím, která zloby čas nespálil, jak květy mráz …
protože v probuzení vnitřních krás
dojde ke spojení s Bohem zas.

Ať mír dál zůstává s touto krajinou …
nese se naší duší,
když nad shonem všedním sjednocení lidé cítí,
že důstojné je lidského bytí
Lásku a Pravdu navždy přijmout do svého žití.

Ztracená vláda duchovní
tak pozvedne z přízemního pádu
člověka v jeho novém čistém hávu,
aby sjednocen se vším Stvořením
sametově zapěl svému Stvořiteli slávu.