Nová doba

Pějeme si píseň nové doby,
kde už není tíseň ani zloby,
kde se jeden s druhým podporuje,
aby dílo rostlo, v souladu je.

Pějeme si spolu píseň novou,
aby rozproudila víru pevnou,
která v přesvědčení hledí vzhůru
k jedinému Tvůrci, Dárci darů.

Jsme už v nové době zaslíbené,
kde žijeme svorně vedle sebe,
kde už není pýcha ani smutek,
kde bytosti plní dobrý skutek.

Vyjděme do lesů, do přírody,
tam najdeme sestry, bratry, plody,
život tady proudí, Světla dary spřádá,
bytosti jsou s námi odjakživa.

Kdysi odtrhli jsme od nich zraky,
do hmoty jsme padli jako vraky,
oni smutně vzhlédli s prosbou k Pánu,
aby posílili naši dobrou snahu.

Abychom si z jejich plodů lásky brali,
jen co sníme a víc si nehrabali,
abychom pak mohli píseň chvály
z našich činů, k Pánu ji spřádali.

Ó jaká to byla nízká doba,
odvanuta byla sprostá slova,
už vše prohnilé se rozpadává,
nedostává žádná nová práva.

Na loukách se tvoří nové kruhy,
bytosti přírody i duchovní
spolu tančí v rytmu tepu Světla,
nová kamarádství opět vzkvetla.

Slyším nové tóny, z barev proudí,
v koloběhu věčném, v harmonii,
patří Tvému nitru i všem kolem,
ladí v symfonii nových forem.

Dříve byla špína i poroba,
místo Pravdy vzkvétala choroba,
to když lidé na Boha zapomněli,
ve válkách se bratři, sestry bili.

Už zní jenom píseň nové doby,
v ní už není tíseň ani zloby,
v ní jsou jenom láskyplná nitra,
rozkvétají květy, voní z jitra.

Jitro nové doby v rozbřesku je,
v něm se každá duše, duch raduje.

Díky Pane Bože za Tvou Sílu,
která dala povstat Tvému dílu,
v němž my smíme rozvíjet své vlohy,
vracíme jen jas Tvé oblohy.

Díky Pane Bože za Tvou Lásku,
díky níž smím rozvíjet tu krásu,
aby podpořila všechno dobré,
mé vědomí zpívá už jen Tobě.