Pravda

Od věčnosti do věčnosti,
od Počátku do Konce
tepe věčné Srdce
naplněné Hojností.

To Život sám zní,
aby mohlo kolem bytí
rozkvétat do kvítí
a úrodu dát do žní.

Ten ryzí tlukot slyší,
kdo sám se v nitru ztiší,
aby prožil jemné chvění
a rozdal dobré chtění.

To, co vše tak jasně drží,
je to věčné dokonalé,
co nikdy se nemění,
protože je vždy pravé.

Pravda je skutečná a jsoucí,
celý vesmír na Ni spoléhá,
je ve Věčnosti živoucí
a odtud k nám se Slovo rozlévá.

Kdo opře celé bytí své
o tuto Výšin jistotu,
o Slovo věčné,
co z Kříže Pravdy září,
ten promění úsilí své
ve štěstí a míru dobrotu.

Mnozí scestí volí
a Pravdu ohýbat se snaží,
aby sami sebe znetvořili
a druhé falší drží.

Ale Ty vytrvej až do očisty
a pak i dále v radosti
a Pravdy mocné proudy
Tě podrží nad propastí.

A uzříš i zakusíš
tak život v záři Světla.
Pozvedneš své ruce výš:

Dík Pane,
že Tvá Pravda
ve mně rozkvetla.

]]