Nový den

Z mlžných oparů ranních mlh
počíná nový Světla den,
v jehož tichém probouzení slyším:
Proudí Síla mocná sem
se zástupem chrabrých jezdců,
v jejichž čele stojí Jediný jen.

Den rozhlíží se do široka
a s ním světlost rozrůstá se
jako bujné květy do kraje.
Koho osloví? Kdo je uzří?
Komu slupky temné odkryje?

A Světlo stoupá v ranním rozbřesku,
aby všechno omylo,
aby nic se neskrylo
a vše ožilo.

Kdo je ten Jediný, kdo přichází
a ve světelném šiku předchází?
Kdo vyvádí dobrotu z nesnází?
Kdo rozpozná Tvé chtění nitra,
zda patří do říše blažené, kde ožije,
nebo snad do hlubin zamotaných bludů,
kde rozkol a zánik jistý je?

Kdo má tu moc vše přehlédnout
a jasně vidět a říci:
V rozbřesku nového dne již se mnou zůstane
jen dobré, které povstane!
To zlé nechť navždy v rozkladu pomine!

Kdo je Tento chrabrý vůdce?
Nitro Tvé již dávno ví,
že moc tuto má jen ten,
kdo v Nejvyšším vždy dlí,
kdo z Boha je a od Něj přichází
a soulad do Stvoření přináší:

Imanuel - Parsifal

a Ježíš bratr Jeho je

a spolu vítězství Světla v Otci Jejich je.

A nový den nastal!