Nedávné změny:
- Nic než pohyb ↷ Stránka přejmenována z 'projekty:veda:inspirace:fyzika:skalarni_pohyb' na 'projekty:veda:inspirace:fyzika:nic_nez_pohyb'
Nedávné změny:
Ve snu jsem spatřil vědoucího muže,
který měl na čele znamení kříže.
Mluvil o Bohu, nad Něhož není,
neboť jest příčinou všeho dění!
Také o Stvoření, do nějž vetkal Čas,
v němž je skryt vývoj pro každého z nás!
Když skončil, prozářil mne pohledem
a pobídl laskavým hlasem:
„Příteli, Ty, jenž vládneš perem,
co pochopil jsi, ztvárni veršem!“
Tak druhý den ráno, avšak svými slovy,
pokouším se zapsat věty mudrcovy:
V nekonečnu nad prostorem a časem
jest Bezbytostný Bůh, Zdroj všech forem!
Podstatou všeho, co z jeho Lásky vzniklo,
jest vyzářené a ochlazené Boží Světlo!
Když tenkrát vytrysklo do prázdnoty,
bezsvětelné a černočerné nicoty,
začalo se formovat Boží Stvoření
do časoprostorů, nebo-li dimenzí či úrovní.
Rozsáhlému dílu vdechl život Tvůrce,
Zdroj všeho Bytí a Nejjasnější Slunce.
Úrovně Stvořiteli bližší jsou světlejší,
pohyb v nich je rychlejší a život čilejší!
V blízkosti Boží jsou úrovně duchovní.
Pod nimi se nachází Bytostná říše,
z níž pocházejí všechny zvířecí duše
a Bytostní – velké i malé bytosti přírodní,
skuteční budovatelé hmotných úrovní!
Níže leží jemnohmotné světy záhrobní.
Poslední sraženina Božího vyzařování,
hrubohmotný vesmír, ukončuje Stvoření.
Od Počátku Bůh vysílá udržující záření
skrze Svatý Grál do celého Stvoření.
Věčný Koloběh udržuje Své Síly tlakem,
a pohyb učinil kosmickým zákonem!
Když Boží Síla nebude vesmír naplňovat,
pohyb v něm se bude zpomalovat,
zahyne život a vše se začne rozkládat.
Bez svěžího pohybu a potřebných změn,
přišla by věčná noc, však nikdy ne den!
Chudáci lidé, kteří vyšší cíle nemají,
jsou líní svým duchem a Pravdu nehledají!
Krásu všedních dnů už sotva vyciťují,
své závody s časem prohrát nechtějí!
K jakým cílům ty duše směřují?
V zábavě a požitcích neváží si času,
v povrchnosti nenaleznou spásu!
Nedbají následků děl, která činí,
čímž Zemi proměňují v krajinu měsíční!
Trmácí se cestou, co cestou domů není!
Aby ses neuštval na své pouti světy,
pamatuj si Poutníku tyto věty:
Hmotné světy jsou školou pod Rájem,
v níž procházíme vývojem.
Otevři své srdce a slaď svůj rozum s citem,
do tebe vloženým duchovním kompasem!
Rozum umí plánovat požitky a slasti,
ale nezná cestu k trvalému štěstí.
Chceš-li věčně žít a neuvíznout v pasti,
miluj všechny bližní a rozvíjej své ctnosti.
V celém Stvoření, již od jeho vzniku,
stojí čas v přítomném okamžiku.
To pohyb činí Kosmos proměnný,
v každé chvíli jinak uspořádaný!
Kolo Vesmíru se neotočí do minulosti
a také ne do budoucnosti!
I kdybys letěl nadsvětelnou rychlostí,
ani o miliontinu vteřiny kratičký mžik,
nepředběhneš přítomný OKA-mžik!
Jen přítomnost jest a Bohu za to Dík!
Lidé, zvířata i hvězdy se v ní pohybují
a ručičky hodin opisují ciferník.
V neměnném čase vše plyne prostorem,
změna času je iluzí, co dává mylný pojem!
Mění se nejen lidé, zvířata a rostliny,
ale i hvězdy, planety a horniny!
Časové jednotky lidem usnadňují
přesnou souhru v činnostech, které dělají.
Minulé události si zapisují jako dějiny,
z nichž neučí se, když vymýšlejí plány.
Myslí si že jsou Matky Země Pány!
Přenádherné hvězdy se třpytí na obloze,
plují svými dráhami a nemají kolize!
Trvání dějů měříme planetárním cyklem:
Jeden oběh Země kolem Slunce je rokem,
dvanáctinu roku nazýváme měsícem
a jedno otočení Země okolo osy dnem.
Také hodiny, minuty a vteřiny,
jsou planetárních pohybů odvozeniny.
Jednotka času je srovnávacím úsekem,
nikoli skutečným časem!
Vztah mezi pohybem planetárním
a tělesným stárnutím vyjádřím přirovnáním:
Zatímco Země stokrát obletí své Slunce,
pohyb uvnitř buňek změní novorozence
ve stoletého, vrásčitého starce!
Když se duše narodí jako dítě do rodiny
má v sobě vetkané karmické hodiny.
Vtělení na Zemi jí poskytuje možnost
učit se dávat Štěstí, Lásku a Radost.
V plném prožívání získej sebepoznání,
vzchop se a změň své vzorce chování!
Kolik lásky dáš během svého života,
tolik jí pak sklidíš po odchodu ze světa!
ČASů je tolik, kolik prostorů má Boží Dílo.
Čas působí jako přesné, neomylné rydlo,
detailně vpisující velká i nepatrná dění
do příslušných částí Knihovny Stvoření.
Tu spravují Bytostní, Tvůrcem k tomu určení.
V záznamech knihovny je lidské tvoření,
Nebeské, Pozemské, i Onoho světa dění.
Dovoleno v nich číst je omilostněným lidem
s jasnovidným a netísněným duchem!
Smějí nahlížet do minulosti
či přijímat vize budoucnosti!
Obraz budoucnosti je předpokladem
vycházejícím ze současnosti,
chtění lidí a jejich myšlenkových forem!
Bůh zakotvil vývoj ve spirálách časů!
Abys poznal Nebeských výšin krásu,
musíš projít Stvoření! Všemi dimenzemi
mezi Zemí a Nebeskými Branami!
Touha po Pravdě vede do Boží blízkosti.
Z Ní Překrásné a Moudré bytosti,
vyzařují své ctnosti dolů do hmotností,
čímž podporují v duších dobré vlastnosti.
Zasévej mír v srdcích a rozšiřuj krásu,
vzlétni správným směrem ve spirále času!
Prozkoumat jiné časoprostory Stvoření,
duchovní Ráj nebo úrovně záhrobní
pozemskými smysly a rozumem,
je možné asi tak, jako zrýt vodu rýčem!
Jiné dimenze lze jen naciťovat citem!
Projevem lidské duchovní podstaty!
Kam se nacítíš, závisí od Tvé čistoty!
Avšak Tvé tělo z pozemské hmoty
nenavštíví Ráj, ani jemnohmotné světy!
Tobě duchu, denní vědomí klade závoru
k návštěvám jiných časoprostorů!
Duše i tělo jsou v neustálém spojení,
magnetickou, stříbrnou páskou záření!
Pouze ve spánku, v určitém okamžiku,
při utlumené činnosti předního mozku
se páska uvolní a začne protahovat,
však tělo i duši nepřestane spojovat!
Člověk opouští tělo a začíná cestovat.
Co prožije v záhrobí během pár vteřin,
prožíval by na zemi několik hodin!
Duše se zcela vrátí do těla při probuzení,
neboť denní vědomí dává pevné spojení.
Až jednou dohoří Tvá osudová svíce,
své tělo neponeseš již nikdy více.
Přetržením stříbrné pásky záření
nastane ukončení dočasného spojení
Tvé duše s tělem i pozemským světem!
Pak už neuslyšíš kokrhání ranní,
až vejdeš Bránou Času do říše záhrobní.
Napoví ti sny, kam táhne tě to nyní?
Myslíš někdy na to, co na cestu si vezmeš?
Kéž nebudeš mít ve své duši veteš,
co táhla by tě dolů k propasti.
Však dáváš-li se z Lásky a Radosti,
světlý cit v srdci Tvém Tě přemostí
vzhůru do výšin, až k nebeskému předměstí.
Do hřejivého Světla Boží Blízkosti.
Richard Chmelař