V části Co říká Poselství jsem shrnul některé kameny z Poselství na nichž lze stavět nové pochopení zákonů stvoření, tedy zákonů pohybu i záření. Je k tomu potřeba poctivě procítit celé Poselství a ne jen tyto úryvky.

Z výše zmíněných textů vyplývá, že je potřeba postupovat od příčiny k důsledku v tomto pořadí:

1. Bůh
   1. Slovo, Světlo, Síla
2. Tlak
3. Pohyb
   1. Proudění přímé a krouživé
   2. Vše, co z Boha existuje
4. Záření
5. Magnetismus
6. Koloběh
7. Všechny další projevy

Je tedy Bůh, Zdroj, Stvořitel a Jeho vyzařování, tedy pohyb vyvolaný Jeho Silou, které lze rozdělit směrem od nejsilnějšího k nejslabšímu na

• Boží sféru
• Stvoření
  • Čistě duchovní
  • Duchovní
  • Bytostné
  • Jemnohmotné
  • Hrubohmotné

Pohyb je tedy základní stavební jednotkou a zákonem všeho kolem Boha, tedy i celého stvoření. Pohyb navíc působí na jiný pohyb, což dnešní věda nazývá působením „síly“. Ve stvoření však není „síla“, ale pohyb vyvolaný Silou Boží, tedy záření.

Mohu se ptát: co se to tedy pohybuje?

Jelikož my samotní (naše duchovní forma i se všemi těly) jsme složeni z pohybu, tak není jednoduché na tuto otázku odpovědět. Vše, co známe je totiž pohyb, a jistě uznáme, že pohyb se opravdu pohybuje. Existuje tedy nějaká „látka“, která se pohybem přenáší? Pohybem se přenáší pohyb na jiný pohyb neboli na sebe působí.

V době, kdy stvoření ještě neexistovalo a byla jenom věčná Boží sféra, nebyl na místě dnešního stvoření žádný pohyb, tedy světlo. Tvůrčí Vůle Boží pak vnesla Budiž Světlo! na hranici, do Hradu Grálu, aby vyvolalo svým tlakem Síly pohyb a vznik stvoření.

Můžeme tedy říci, že na určitém místě či v určitém prostředí pohyb buď je nebo není. V Boží sféře a stvoření je však pohyb všude. Kolem jejich hranic pohyb není, což je však také mimo naše možnosti chápání.

Pojmy prostoru a času vznikají až různými pohyby a liší se pro různě silné pohyby (úrovně).

Pokud tedy tlak Síly vyvolává pohyb, pak tedy na „co“ tlačí? Musí to být „něco“ jednoduchého, protože pohybem „tohoto“ pak vše vzniká. Není to tedy nic složeného a nemá to tedy žádné částice, ale jen schopnost se pohybovat. Jedinou vlastností této „látky“ je tedy možnost pohybu a zároveň umožnění jeho ideálního průběhu. Jde tedy o ideální kapalinu (supratekutinu) ve smyslu dnešní vědy? Připadá mi to dost blízko tomuto pojmu, až na to, že tato „látka“ nemá žádnou hustotu ani jiné materiální vlastnosti. Je tedy nestlačitelná a tlakem je pouze přesouvána, tedy uváděna do pohybu. Mohli bychom snad říci, že je to samotné místo, prostor (objem), který se pohybuje, tedy proudí.

Je pro nás přirozené přemýšlet v pojmech prostoru a času. Obojí je ale vztaženo k pozorovanému či prožívanému prostředí a je tudíž důsledkem pohybu, který toto prostředí prostupuje.

„Jaký jsi člověče?“, ptá se nás Pán. Žít přítomnost je umění a taky jenom přítomnost je to, co existuje, tedy nyní na určitém místě. Minulost plyne v přítomnosti jako záznamy a důsledky. Budoucnost vyplyne z přítomných příčin a lze ji tedy odhadovat, podle současných poměrů, přestože její skutečná podoba je ovlivněna také svobodnou vůlí duchů.

Prostor si představíme pomocí něčeho, co ho vymezuje, tedy pohybu. Přesto můžeme říci, že na určitém místě stvoření je jistý pohyb. Musíme tedy oddělit pohybově nezávislé pojmy jako určité místo či prostředí a přítomnost od pohybově závislých pojmů jakými jsou prostor a čas (důsledky pohybu).