Duchovní podpora

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
====== Ukolébavka ======

Maličkým se jaksi pořád nechtělo od Apolenky a ona sama také nedovedla říct to slovo na rozloučenou. Podívala se na maličké a pohladila každého po tvářičce.

"Tak jak se máme teď vlastně rozloučit?" řekla tiše, měkce až to všechny chytlo za srdce.

"Rozloučíme se tím, že ti zazpíváme naši ukolébavku," přetrhnul náhle Maliňáček ticho, ve kterém přemýšleli, jak se rozloučit, když se vlastně loučit nechtějí. Maličcí by chtěli stále takto pobývat vědomě s lidmi a dětmi a Apolenka si myslela totéž. Bylo by to krásné takto stále spolu žít a navzájem se z toho radovat. Bytostníčci si stoupli o schodek výš, naladili svoje hlásky a zapěli.

Apolence se ukolébavka moc a moc líbila. Přála si, aby ji směla umět. Bytostníčci slíbili, že hned ráno za ní přijdou a ukolébavku ji naučí a dokonce pomohou napsat i noty, aby si ji děti mohly zapískat na píšťalku, na flétničku,  nebo vybrnkat na klavír.  Za takový  slib přitiskla Apolenka maličké k sobě a každého políbila na čelo:

"Ať se vaše dílo daří po všechny dny světa," řekla a v té chvíli vyšla na nebi hvězda, které lidé říkají Večernice.

To již bytostníčci opravdu musí jít splnit svůj úkol. Dát všem dětem i lidem dobré vůle krásnou dobrou noc. Ještě chvíli pohlížela Apolenka za maličkými až jí úplně zmizeli z očí. Rozhlédla se ještě kolem dokola. Všimla si, že všechna okénka okolních chat zhasínají pomalu svá světla. Vešla do chaty, odstrojila se a šla spát. Se vzpomínkou na maličké se jí krásně usínalo. Měla dojem, že jeden z nich usedl na její polštář a znovu tiše zpívá ukolébavku:

<WRAP centeralign>
{{:detem:pohadky_zdenky_cechove:ukolebavka.jpg?nolink&350 |Ukolébavka}}

"Hajej, dadej, synáčku můj,\\
můžeš klidně snít,\\
mé srdce a Bůh\\
nad tebou bude bdít.

Hajej, dadej, synáčku můj,\\
můžeš klidně spát,\\
mé srdce a Bůh\\
chce tobě v lásce dát.

Prožít s Elfy v stromoví,\\
kouzel plný sen,\\
mé srdce a Bůh\\
v tom snu ti napoví.

Kde je ta říš kouzelná,\\
v ní ty smíš dnes jít,\\
mé srdce a Bůh\\
pak zpět tě přivolá.

Hajej, dadej, synáčku můj,\\
sepnem dlaně svý,\\
mé srdce a tvé\\
dík Bohu vysloví.

Díky, díky, Ti Bože můj,\\
s Tebou půjdu rád,\\
vše co stvořil jsi,\\
v Tvé pravdě poznávat.

Díky, díky, Ti Bože náš,\\
s Tebou chceme žít,\\
vše co dal jsi nám,\\
svou láskou prozářit."
</WRAP>

Hned druhého dne ráno bytostníčci přišli. Naučili Apolenku zpívat ukolébavku a pomohli jí napsat noty. Tady jsou:

{{ :detem:pohadky_zdenky_cechove:noty.gif?nolink |Noty}}
Duchovní podpora

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Nástroje pro stránku
