Zpráva z vesmíru

Vesmírem se šíří velmi smutná zpráva
že v naší galaxii jménem Mléčná dráha
jedna planeta zvaná Země stůně a není fit,
vždyť, přemnožil se na ní Zlověk - parazit!
Ach Matko Země, musíš se uzdravit!

Parazit Zlověk kdysi býval člověkem,
než zhloupnul a stal se vychytralým tvorem.
Své svědomí uzamkl do třinácté komnaty,
a své srdce uzavřel do kamenné ulity.
Na tvář si dal masku - znamení prázdnoty,
nejprve s deštěm, pak obchoduje s city.

Zlověk se však člověku stále podobá,
loví úspěchy a rád se s nimi vychloubá.
Za správnou cenu zradí kamaráda,
často se ohýbá a pak ho bolí záda.
Upřímné odpovědi se vždy vyhýbá,
má žraločí úmysly a lstivost hada.

Nádherná bývala Země svou přírodou,
prostírající se pod hvězdou oblohou.
Průzračné řeky hostily úhoře, pstruhy i raky.
Zlověk je proměnil ve špinavé stoky.
Vyhubil úhoře, vyhubil pstruhy i raky.
A říční delfíny či mloky? Ty vyhubil taky!

Modrá planeta mívala překrásné časy,
vždyť Země si vzpomíná na zpívající lesy!
V šumných hvozdech žili vlci, medvědi i rysi!
Dnes lesy mlčí, když řvou motorové pily.
Ty pily řvát v lesích dosud nepřestaly.

A ještě kyselé deště! Ty dílo zkázy dokonaly.
Hynou medvědi, rysi i vlci, umírají stromy.
Smutné jsou oči srny. Běda lesům na Zemi!

Zlolidé vyslali těžaře a také prospektory,
ti na mnoha místech planetu navrtali,
aby ropu – černou krev země z ní vycucali.
Pro své neživé miláčky z ní dělají benzín a naftu.
Škodlivé zplodiny vypouštějí do vzduchu
a nemocné plíce planety lapají po dechu!
Ptáčkové žalují, květiny hynou a pláčou motýli.

Vesmířané shledali, že se pozemšťané zbláznili!
Vždyť oni svůj rozum, peníze a požitky uctívají!
Těm modlám že se klanějí, což Zákony neznají?
Vážně si myslí, že jsou chytřejší než Bůh?
Což nepomátl se na rozumu jejich duch?

Tuny kovové rudy z útrob Země jsou vytěženy!
Ničivé zbraně a přípravy na válku dokončeny!
Tu vzdouvá se z prachu země atomový hřib,
Zemi nebylo nikdy hůř, vždy jí bylo jen líp.
Skrze válečný ryk je slyšet řinčení zbraní.
Když churavá planeta se hrůzou chvěje,
v mnoha státech zuří války a nepokoje.

Kdo s kým a proti komu tam ale bojuje?
To zůstává dlouho velkou záhadou,
kterou ani Plejáďané rozluštit nemohou.
Že by válčil jeden národ proti jinému?
Ubohý zlověk jiného zlověka nemiluje!
Bere život sobě a krade život druhému.

Zvěsti o neštěstí slyšela i Vesmírná rada,
chce Zemi pomoci a prosí Pána Boha!

Ze Světla přichází anděl s varovným vzkazem
a snáší se směrem k nám dolů na zem.
Jeho hřímající hlas jsem slyšel ve spánku,
dříve, než vzbudil mne zpěv skřivánků.
Nesmí upadnout v zapomnění! Po probuzení
Ihned zapisuji andělova slova ve znění:

Když dopsal jsem tato varovná slova,
dlouho jsem přemýšlel nad jejich obsahem.
Já nalezl v nich zlato a pochopil jsem,
jak velké Milosti jsem byl účasten.
Pak zapadlo slunce a zahoukala sova,
já přemožen únavou usnul jsem znova.