Psaníčko na obláčku

Dnes dopoledne já měl jsem
jeden čarokrásný sen či zdání
o psaníčku na obláčku přání,
pro jednu hodnou, leč utrápenou paní,
jak snáší se z nebe až dolů k ní.

Při tom slyším říkat anděla
o tom, že chce, aby věděla
že v tom psaní je ukryto přání,
jenž světe div se, zní:

Nechť v srdci rozkvete Ti růže květ,
který Tvůj rytíř - ochránce již nyní,\\  svou starostlivou láskou zalévá.
Neboť On je pomoc z nebe seslaná,
o kterou prosila jsi, Ty duše raněná,
po odchodu bývalého partnera.
Již brzy uvidíš, jak krásný je ten svět!

S veselou myslí chraň si své zdraví.
Smích je lék, jenž rozdávat Tě baví.
Nezazlívej svým blízkým jejich chyb,
tím nemůžeš nikoho napravit.

Netrap se ničím, co dříve prožila jsi,
když nyní s láskou, v přítomnosti,
spřádáš nitky ke své budoucnosti.
Až radostnou a šťastnou Tě druzí uvidí,
pak uvěří Ti, že i oni sami
mohou být radostní, šťastní a laskaví.

Nechť každá Tvá myšlenka je lásky šíp.
Žij v pravdě a splňuj každý svůj slib.
Važ si daru řeči! Ať každá Tvá věta
je holubicí míru, jenž nádherně létá.
No tak pusť svůj úsměv, ať letí do světa!
Až rozkvete Ti v duši mír i štěstí,
radostné a hodné budou i Tvé ratolesti.

Když báseň anděla těmito slovy dozněla,
spadla z kouzelného obláčku přání
kapička naděje přímo do srdíčka
této vznešené a krásné paní.